Fotím srdcem, ale pro jistotu s sebou nosím i foťák...

 Fotím srdcem, ale pro jistotu s sebou nosím i foťák...

K fotografování mě přivedla shoda náhod. V roce 2004 jsem na civilní službě při úklidu ve starých katastrálních mapách narazil na starý ruský fotoaparát Zenit-E. Byla to „láska“ na první pohled.

V počátcích mého focení jsem zničil asi 4 kinofilmy, což mě přimělo přečíst si něco z teorie. Pak už jsem mohl začít pilovat techniku.

Jelikož se pro mě focení stalo koníčkem číslo jedna, pořídil jsem si v roce 2005 svůj první digitální fotoaparát. V dalších letech jsem fotografování propadnul naplno...

Fotil jsem všechno možné a přitom jsem zjistil, že mě nejvíc baví zachycovat krásu přírody. Fotografování lidí mě v té době moc neoslovovalo, což se ale změnilo ve chvíli, kdy mě kamarád poprosil, abych nafotil jeho svatbu. Dlouho jsem nabídku zvažoval a pak jsem tuto výzvu přijal. Díky tomuto kamarádovi mě začalo bavit fotografování lidí a baví mě stále ;-)

Postupem času jsem se začal řídit zásadou, že se k digitální zrcadlovce chovám jako ke kinofilmu – zvážím, jestli opravdu stojí za to, zmáčknout spoušť. V častých momentech na svatbách a hlavně při reportážním focení se však bez sériového snímání neobejdu...

Focení je pro mě

  • přítomný okamžik
  • radost ze zaznamenávání neopakovatelných okamžiků
  • možnost podělit se o vlastní pohled na svět
  • forma sebevyjádření
  • meditace


Rád pracuji a spolupracuji s lidmi, kteří vědí, co chtějí...